Tak teď si představte, že jste v očích a slovy legendárního poslance Bláhy "na pět let vyloučeni ze systému. Dostáváte se do stavu, že absolutně ztratíte pojem o tom, že je třeba vstávat do práce" (protože vy vůbec nevstáváte v noci k řvoucímu dítěti skrz zuby, hlad a potřebu pochovat a zajisté máte doma spáče, který vám nikdy neordinuje pravidelné budíčky kolem šesté hodiny ranní, někdy i dříve). "Nejste schopni organizovat si rodinný život tak, jak by měl být organizován", protože vůbec nevodíte druhé dítě ze školy, nevaříte na čas oběd, neděláte se školákem úkoly a neplánujete si úklid celého bytu, praní a jiné neexistující neboť neviditelné činnosti... protože doma tohle všechno dělá skřítek "Onoseto".
Jak by řekla díky sociálním sítím mediálně známá Bobina z pořadu Bachelor, prostě "POHODINDA".
Legendární ANO poslanec tehdy dodal, že zákonitě budete mít problém vrátit se do práce a zabezpečit svoji rodinu, protože matky na mateřské prostě ztratily návyky ...a tady si opět dovolím citovat... "které jsou normálně běžné nám všem, kteří chodíme každý den do práce." Deník Blesk na něj tehdy vytáhl, že byl omluven z celkem 875 jednání... a tak nějak si pan poslanec asi představuje pracovní morálku. Myslím, že ho začínám chápat a souznět s ním... při této frekvenci výskytu bych se návratu do zaměstnání nemusela obávat, protože bych tam víc nebyla, než byla. Vlastně má tak trošku pravdu i s tím odvykáním... myslím, že co jsem na mateřské, začínám mít silnou potřebu samoty, skoro až socicální fobii - nechci vidět lidi, tím méně cizí děti, což je při profesi učitelky poněkud nepraktické...
Jenže co jiného dělat. Rekvalifikační kurzy stojí ranec a není na ně čas... bavilo by mě péct dorty, vázat kytky, fotit, dělat knihovnici nebo psycholožku. Na všechno ale musíte studovat a to už je s vysokou školou a kvantem kurzů trošku moc. Ve výsledku vlastně při té mateřské dovolené tohle všechno dělám. Sice patlámo matlámo dorty na dětské narozeninové oslavy, vazby na hřbitov a výzdobu bytu, fotky z výletů a rodinného života, knihovnici sobě i dětem a psychologa nejčastěji sama sobě, protože neustále (a marně) bojuju proti vlastním i cizím předsudkům stran mateřské dovolené. A hlavně vykojený mozek ztrácí sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnosti, byť z jiného úhlu pohledu mi život nezřídka chystá výzvy hodné supermatky... A tehdy přichází na řadu náš druhý skřítek "Nějakseto".
Ten mi teď tak nějak našeptává, že je vše na dobré cestě, začínám poslouchat podcast Mrchy z pekel a uvědomovat si, že čekat na pochvalu a hnát se za postem dokonalé matky je zkrátka utopie. Je načase občas taky doslova dostát skutečnému významu slova dovolená a hodit všechny plány a výčitky na chvíli za hlavu. Začínám tak terapii psaním denních postřehů na nový blog...
Ono to v době chřipkové epidemie a pohodindy se dvěma nemocnými mrňousy na krku stejně jinak nejde... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat